NA PŘECHODU

Rozházené to předměstské křídlo,

doupě, jež dosud se nestele.

Se stráně v řece se domků sto shlídlo,

v zahrádkách nahé jsou, veselé.

Z pomalovaných zdí čiší k střechám

strakatá reklama z plakátů.

Vlak si tu kouřem odfouk: spěchám.

Veselost syrová zívá tu.

V zahrádkách domky černají,

dvorečky, altánů zšedlé stříšky.

Signály dráhy se zvedají

a zas klesají se své výšky.

Drobné dál vily buržoů jsou,

garáže, kolny, stáje a sklepy.

Linie políček s tenisovou hrou,

jakéhos parku nárys velkolepý,

A přece si synové zhnusili

příbytky otců, dobrodějů.

Budoucnost jinou si vkreslili

v plující oblaka zítřejších dějů.

Nesmírný blok přec prázdný je, čeká

na důvtip geniů, na práci.

Energie tu rozbitá těká,

k otcům ni k synům se nevrací.

Rozkol a nedůvěra číhá

v rozcestí mezi otci a syny.

Revoluční svůj odboj zdvihá

na lidství pohled a na svět jiný.