NA PŘEDNÍ STRÁŽI.

Byl střelen do prsou. Jen vzkřik’ a padl,

pěst zaťal v ránu a již nehles’ ani.

Za deset minut na to ztuh’ a zchladl,

kus hlíny v ústech měl a trávu v dlani.

Tak ležel za keřem zbraň vedle sebe.

Po stráni nad ním šerý hvozd se zdvihal,

pták zpíval kdes a světlý paprsk nebe

jen ob čas mezi větvemi se míhal.

To nad ním. Dole silnice se táhla

a holý kříž stál o samotě u ní.

Kol stromy šuměly, zem žízní práhla

a mech i tráva omdlévaly vůní.

Zde tedy pad’. As hodinu tak ležel

sám, bez hnutí. Kraj pustý byl a němý.

Pak nejprve pes hladový kol běžel

a za ním hejno ptáků padlo k zemi.

A zas byl sám. Však potom v malé chvíli

as deset mužů vystouplo sem strání.

Ti všichni hrozně ustrašeni byli

a každý kmen dřív ohledali zbraní.

Když jej tu zhlédli, jak byl plný krve,

na všecky strany s hrůzou pohlíželi.

Šliť za týmž cílem, jako on šel prve

a kraj v těch místech byl jim neznám celý.

Pak jeden z nich se zbraně jeho chopil.

Pse! – řekl druhý, třetí kop’ jej vztekem.

A šli zas dál. Ten smích si z něho tropil

a ten, co kopl jej, se cítil rekem.

A přišel jiný, do kapes mu sáhl,

bez duše tvor, a strhal šat mu s těla,

pak chyt’ jej za hlavu, pod keř jej vtáhl

a mechu spoustou zaházel jej zcela...

Tak zůstal sám a marně druha čekal!

Jen ptáci slétali naň, otrhali,

co na něm zbylo, a déšť s keřů stékal

jak slzy na hrob jeho ovětralý.

A větve stromů kostnaté a holé

jak v pláči skláněly se dolů k němu,

jich listy shrnuly se nad ním v kole

a on tak netušen tam spal v jich lemu.

Nic nehnulo jím. Věčné ticho vládlo

po celém kraji, sníh napadal kolem,

a časem hejno havranů jen padlo

na kříž, jenž zavát trčel nad údolem.

A když pak jarem zmladly staré kmeny,

tu kmeny, které zdusil dřív svou tíží,

své malé hlavy zvedly udiveny

a protáhly se prsou jeho mříží.

Jich drobné zvonky rozvily se znova,

mech přikryl jej a břečtanu list svěží,

roj ptáků, včel a vůně malinová

ni stopy nenechaly, kdo tam leží.

Jen lebka jeho, když po dlouhém čase

v tom skrytu svém již rozpadl se zcela,

od mechu vláken sama utrhla se

a dolů ku kříži se skutálela.