NA PRERII HOŘÍ!

Na prerii hoří...

Neslýchaným žárem

vznítila se tráva,

zvěř i člověk párem

na útěk se dává.

Divým shonem

zvěře tlupy

v před se ženou,

člověk úpí

s tváří uděšenou.

Vše se tu sráží a bije,

řve lev, had syčí, pes vyje.

A živel dravý

se nezastaví:

plazí a vine se,

skáče a letí,

až zhoubu roznese

ohnivou změtí.

Vše je stonem

co řve, vyje, ječí

a se zmítá v křeči,

hroutí se a boří.

Na prerii hoří...

Vyřítil se smutek

v prsou utajený

ostrým šlehem důtek,

jedním slovem ženy.

Za ním kvačí

vášeň vzplálá,

vztek i lítosť

neskonalá,

že ta zrádná bytosť

vzbouřila z mrtvého klidu

všecku mou zoufalou bídu.

Co bolesť sirá

mi duši svírá,

plazí a vine se,

skáče a letí,

až zhoubu roznese

mučivou změtí:

já tu v pláči

trávím život celý

s bědou osamělý

a se zmítám v hoři.