NA PŘÍRODU.

Přírodo, má svatá matko!

V chrámu tvého tichého stínu

Spočinout je rájsky sladko –

Jako děcku v matky klínu!

Pojmi syna v náruč svou,

On ti z divých světa hluků

Nese žal a tajnou muku –

Zhoj ho jemnou rukou svou!

Tyť jsi plna božské těchy!

Kdo k tvým ňádrům přijde lkáti,

Kdo ti nosí svoje vzdechy,

Ten u tebe, všeho máti,

Jistě bývá zotaven!

A kdo bolně v srdci stůně,

Ve tvém čistém, svatém lůně

Divně bývá pozdraven.