NA PŘÍVOZE.

Slabost nedá jíti noze!

Umdlen stojím na přívoze,

kde že přívozník, kdo poví?

U milé si v krčmě hoví!

To má duše nevydrží,

krev mi srdcem jde jak strží,

hlava hoří, tělo vadne,

buďto já, neb on ať padne!

Výsknu si naň, uslyší-li,

výsknu si naň, počkám chvíli,

zabím jej, až přijde k lodi,

proč mně za děvčetem chodí?

Proč mně chodí za děvčetem,

jediným mé duše květem?

Že mi je chce utrhnouti,

dám jej rybám v řece plouti.