Na prsou svých nech snít mne zas.

Na prsou svých nech snít mne zas

ten krásný žití sen,

a kane-li mi slza s řas,

ó nech ji kanout jen!

To v květu z noci ovzduší

je rosná krůpěje –

zář očí tvých ji osuší,

jak jen se usměje.

Ó sviť mi zrak tvůj slunečný

na dlouhý, blahý den –

ať štěstí klam je bezděčný,

ať pravda, – neb jen sen!