Na pusztě.

Po dešti jitro na rozlehlé pláni;

u cesty v mlze stará vrba kývá

a bodlák uschlý zamyšleně dívá

se v mračen tmavých tlum, jež vichr shání.

Pták vodní hnul se v trávě z nenadání,

a ticho zas, – jen třtina šumí snivá;...

kol zvolna zlatý stín za stínem splývá,

to slunce pouť pod mrakem, jenž mu brání.

Čí postavy tam z mlhy v mlhu spějí?

sbor šumařů. Jich silhouetty líně

se ve vodě, kol níž jdou, obrážejí.

Mdlá noha těžce vázne v kalužině,

však v strunách jejich zlaté sny se chvějí

o písních, dívkách, czardaši a víně.