Na Radhošti.

Jak že? Zem že vyvrhla sem celé moře

obřích velrybů a prapodivných stvůr,

aby zavalila naše lány, dvůr,

naše vísky snící ach, až u pokoře?

Ne, to z podsvětí sem zalít’ příliš skoře

temných démonů sbor, padlých anděl kůr,

chmurných Titanů, z nichž každý hradný múr,

aby na svět vnesli pohromu a hoře.

„Stůjte!“ – Bůh však zvolal – „nehostinné sbory!

Takliž vcházejí kam cizinci a hosté?“

A na tělech obrů zahučely hory.

Tak Bůh pravdy – srdce dí mi – poodvrátí

od Slovanstva, jež kol v nekonečno roste,

všechněch pekel vzteky – budem-li v tom státi.