Na Řipu. (I.)

Tak stojím tu a v zamlčení,

a rodné země slyším dech –

já přišel sem, bych kouzlo tiché

deskových v srdce zavřel střech.

Pod vlídným nebem šíré lány,

a žlutavý se vlní klas –

večerní nebe, před klekáním,

křepelky z polí slyším hlas.

Přes času hrob tak rád a vděčně

já ruku stisknout chtěl bych těm,

kdo tolik, tolik rádi měli

svou rodnou zem, svou rodnou zem.