Na rodný kraj.

Miluji ten rodný kraj: ňádro skví se zlatem klasů,

kolem skrání pralesy ovinul si místo vlasů,

na čele mu koruna hoří perel, drahokamů,

pás má z modrých potoků, a to roucho krásu samu.

Čechy, naše dědictví před Bohem i lidmi všemi,

kdyby chtěl kdo z tebe vzít jeden kvítek na té zemi,

snad by zdrtil celý svět o své silné, hrozné plece,

ale toho kvítečku nesměl by se tknouti přece.

Kraji český! kdo tě zřel, obraz tvůj se v hruď mu vnoří,

jak do lůna čistých vod odlesk jasných nocí hoří.

Jeden pohled postačí, aby zřel tě ještě v hrobě,

a byť prchnul jako pták, neodnese srdce sobě.