NA ROZCESTÍ.

Na rozcestí, kde modré zvonce hoří,

kde tmavá zeleň boky země kryje,

se chudičký jen kříž ze země noří

a bytosť ztracená tam pod ním hnije.

Já potichu jsem zastavil své kroky,

dokola noc, jak tlupy tmavých stínů,

máj zármutek objala přehluboký

a vzala do mrtvého svého klínu.

A noc mně odpovědi nedávala,

jen chmury nebe mračna rozoraly,

jen luna stříbrovlasá žal můj znala,

a z očí mých se hořké slzy draly...