NA ROZCESTÍ

Přišla na rozcestí:

Kudy se dát?

Ptala se mladého muže.

Tudy – řek' – aby ji zmát.

Je to přímá cesta,

pěkná – jako z těsta.

A měl pravdu.

Sotva vyšla z boru,

viděla, jak cesta

jako z těsta

nakynula v horu.

Vrátila se na rozcestí:

Kudy se dát?

Jel tudy někdo,

kdo nebyl již mlád.

Prošedlé vlasy kol čela,

na rtech mu bzučela píseň

jak včela.

Přidržel opratě:

Napravo jdete jak po mlatě –

smál se mu zrak.

Bylo to naopak.

Po třetí vyšla z klestí

na rozcestí:

Koho se zeptám?

Neptala se.

Měla štěstí.