Na rozcestí.

Shas’ mi klamný přelud štěstí,

zhořknul jeho úsměv sladký –

octnul jsem se na rozcestí:

před mnou žití křižovatky...

V pravo cesta, v levo jiná,

jedna, kam se slunce chýlí –

obloha se chmuří siná,

u cest všude smutné býlí.

Černý motýl z květů pije,

v ticho jenom havran kráče;

u nohou se plazí zmije,

nad planinou vítr pláče...

Kam vy, cesty, kam vy jdete?

U které z vás pějí ptáci,

u které z vás hořec kvete,

která z vás se v poušti ztrácí?

Co tak ptám se, kudy jíti,

Ty Jsi přišla neslyšena –

nad vše, jež jsem potkal v žití,

liliové duše žena.

Za ruku Jsi ujala mne,

v duši mou se zahleděla,

jak bys všecky sny mé klamné,

všecky touhy vyčíst chtěla.

Za ruku Jsi ujala mne,

a já šel, kam kynula Jsi –

cestu zvolila Jsi za mne

společnou nám na vše časy.

Nevím, která z tří to byla:

září jí Tvůj úsměv sladký,

vede mne Tvá ruka bílá –

za mnou žití křižovatky...