NA ROZCESTÍ.

V cizinu kráčím z domu;

za štěstím? zda se vrátím?

komu dát ruku, komu?

nežli se v dálce ztratím.

Milá se v ústret kloní,

matka se nazpět kácí,

domov se v slunci sloní,

dálka se v mlze ztrácí.

Milá mi z dálky kývá,

matka mi ruku stiská;

v srdci mi jaro zpívá,

v očích se rosa blýská.

V sadě květ bílý spletly

lilie s rudým hlohem,

ze všad se ptáci slétli,

aby mně dali s bohem.

Na bezu slavík kvílí,

pěnkavka jásá s hruše;

neví, kde v odchodu chvíli

prodlít má smutná duše.