NA ROZCESTÍ.

Nad štítem Sněžky bílá pára sní

a pod ní vyhnanců se tísní dav,

hlod zoufalství a prosba poslední –

to v hledu tom, jejž halí mlžný háv,

poslední slza, celé peklo v ní –

je vyhnancům dal osud za přístav.

Kol chmurné tváře. – Dítko, starce zjev

a jinoch, muži, dívčina, tlum žen –

všech v tichou bolest nebo v srdce hněv,

neb v lítost smutný duch je ponořen.

Již ztichl pláč, jen žalný zdvih se zpěv –

v něm poslední jich k vlasti pozdrav, sten.

Modlitba vroucí – chorál nešťastných!

Ten chorál k nebi pro odplatu spěl –

i zahřměl Bůh, že taký lidstva hřích,

a zaplakal, že taký lidstva žel!

Dav spěje v dál – hněv boží opět ztich –

žehnání v slzách vyhnanců On zřel!...