(Na rozloučenou příteli při povýšení.)

Příteli, slyš srdcí našich

záchvěv bolný – teď, kde stmělý

závoj kles Tvé budoucnosti

a Ti kyne život skvělý.

A přec radost z očí září,

přáním chví se každá hruď,

aby Ti to bylo k zdaru,

volá k Tobě: šťasten buď!

Kostky osudu již padly –

šťastný vrh to – nuž jen dál!

Kéž by povzdech náš v Tvém srdci

věrný ohlas vyvolal.

Zpomeň časem si v své výši

na věrných zde přátel kruh,

mezi nimiž’s často dlíval –

Buď zdráv! a opatruj Tě Bůh!