Na rozloučenou.

Tak odejdeš mi, a jen touha zbude se mnou,

jen v snění budu líbat ruku Tvoji jemnou,

Tvůj hladit tmavý vlas a tiché, bílé čelo,

v Tvé oko zřít, jež duši k písním rozechvělo.

Ty odejdeš, však láska Tvá mne neopustí:

na řece, kterou pluji k neznámému ústí,

mou bude lodí bezpečnou i mojím veslem

i hvězdou, naděj vzbuzující v srdci skleslém...

Já budu zírat v dálku za vidinou Tvojí,

u Tebe duší, budu život žíti dvojí –

až zase vrátíš se, dáš ruku Svou mi jemnou

a v políbení ženy navždy splyneš se mnou...