NA ROZLOUČENOU.

Usnulo srdce v ňadru mladém

jak malé dítko v peřince,

i kolébal je tichý vánek,

a snilo se mu sladince.

O květu růže zdálo se mu,

o prvním ranním červánku, –

a jak je slunko políbilo;

až usmálo se ve spánku!

Pak zdálo se mu o slavíku,

jak růži píseň lásky pěl;

a sladký nápěv citem vroucím

to snivé srdce rozechvěl.

Sad květoucí byl kol a kolem,

vše jak kdy sněhem postele, –

perlami rosa v kvítí plála,

a vůně jako v kostele.

Usnulo srdce v září ranní

při zlatém lásky obrazu – –

Bůh zachraniž je od sklamání,

a květy jarní od mrazu! –