Na růvek Iljušky.

Dušička tam na hřbitůvku

ode křížku ke křížku jen letí,

volá, touží: „Matičko má, kde jsi?

Políbiti přijď mne aspoň,

dříve duška k nebi neodletí!“

Dítě volá – tma a ticho kolem –

– volá, touží – matičky zde není –

Vzdech teď – matičky jen touha

spěje ku dítěti? Zde však

nad rovy jen větru ševelení.

„Duše jiných dětí,

hvězdičky vy maly:

kde je matka moje?

Hledejte ji, hledejte,

třeba v celém světě,

že tu dítě její

čeká políbení – – –

Hvězdičky vy maly,

máť moji hledejte!

Svitem svojím čistým

ke mně ji přiveďte.

Když ji nenajdete,

ani s výše svojí,

Pána Boha sama

Matička kde moje? – se

optejte!“

Dítě volá – tma a ticho kolem –

volá, touží – matičky proň není –

Vzdech teď: matičky to touha

spěje ku dítěti? – Tu však

nad rovy jen větru ševelení. – –