NA RŮŽÍCH.

Na ňader tvojich růžích v slunce plání

svých písní motýly já spiju v snění,

v nebeský azur očí tvých se sklání

mé duše zbledlá hvězda v jitra chvění.

Tvých vlasů noc mé skryje rozechvění,

kdy rtů tvých rudý květ jest v rozkvétání,

kdy kolébám se jako rosy stkvění

na ňader tvojich růžích v slunce plání.

Kdy šperk tvých oči závoj nezaclání,

tvé srdce pohár jest, v kterém se pění

vždy lásky nektar, kterým v rozeplání

svých písní motýly já spiju v snění.

Když na vlnách tvých ňader více není

již přístavu pro sny mé a má přání

má duše, ptáče v zimě v opozdění,

v nebeský azur očí tvých se sklání!

A pak se na mne díváš v usmívání,

v té síni, v níž vše jásot jest a pění,

a spočívá v tvé malé, něžné dlani

mé duše zbledlá hvězda v jitra chvění.

A stichne bolestí a hádek hřmění,

řev hynoucích, chudiny teskné lkání

na chvíli v srdci mém, kdy v opojení

nevidných křídel sladké cítím vání

na ňader tvojich růžích.