Na severu. (1.)

Na severu o samotě

strůmek stojí v cizím světu,

bez ovoce, bez rosičky,

bez listů a beze květu.

Mrtvé rámě, v těle zima,

v hlavě smutné zamyšlení,

jak by sobě rozzpomínal,

že v té vlasti doma není.

Jak by ptal se, proč tam dole

bratry jeho květem šatí

totéž slunce, v jehož lesku

jemu život ledovatí!?! –