Na shledanou!

Oj, už opět nad lesy

bílá mlha houstne,

a nežli se nadějem,

sníh pod nohou chroustne.

Ba juž stromy, holátka,

šíje chýlí stranou –

zima, zima za dveřmi:

lesy, na shledanou!

Bývaly jsme za dobře

pod vámi s tou chatou:

kterak že se rozloučiť,

a nebýť si ztrátou?

Čekej na mne přes zimu,

až ti tváře vzplanou,

zazpívám ti, dá-li Bůh:

Chýžko, na shledanou!

Či z okénka tvého zas

úsměv ke mně skočí?

Věru, často nechal jsem

zabloudiť tam oči.

Ale dnes tam po líčku

drobné slzy kanou?

Usuš očka, zapuď žal:

dítě, na shledanou!

Vrtíš teskně hlavičkou,

šátkem za mnou točíš?

Ó ten svět tak široký –

víc mne nevytočíš!

Za mnou chceš? Ó zůstaň jen,

zimní větry vanou...

Zchvátí-li mne – kdož to ví? –

kdeže na shledanou?!