NA SILNICI.

Viděl jsem člověka, po čtyrech lezl,

mimo něj čtyřspřežím hrabě se vezl.

Kavalír s kočáru tupě zřel sklíčkem,

hraběnka s úsměvným růžovým líčkem.

Minul vůz bleskem, a mrzák ten stanul,

od kol prach silnice na něho vanul.

Protřel si oči a za vozem hleděl –

pohled ten mluvou bych nevypověděl.

Pohled ten hrozný – jen to říci mohu –

ztrnulou otázkou pronikal k Bohu.