Na Sioně.

Roháči, kam Sion tvůj se poděl,

pravdy paveza, štít svobody?

Klesl v rum a dávno rum se oděl

v mech a plíseň, lístek jahody.

Zabloudí-li chodec k tomu místu,

a když vítr větví zašumí,

krůpěj střese s červeného listu,

zda těm vzdechům, slzám rozumí?

Zda se rozpomíná v tichém vzlyku,

že tu šlape rozkotaný val,

poslední kde z božích bojovníků

naposledy světu vzdoroval?

Zdaž se zardí studem, hlavu skloní

v těžkém žalu na tu ssutou zeď,

zdaž se myšlenky mu hlavou honí,

čím byl jeho národ, čím je teď?!