Na Skalkách

Na Skalkách jsem stanul po bloudění

za ptačími hlasy v alejích.

Mého moře měkké rozvlnění

zrcadlilo nebes mladý smích.

Na Skalkách dnes vítr poskakoval

po bělošedivých balvanech.

Jarního rusáka březen koval

na Šumbeře nebo na Hádech...

Spokojeně krev mi zabušila.

Vítr přízniv! Děj se cokoli!

Dneska ráno loď má odrazila

pod modrými svými chocholy.

Na stožárech vlajky poletují

jako smaragdoví motýli.

Nad palubou z mechu ptáci plují.

My se mořským dechem opili.

U kormidla rošťácky se směje

bratr Rimbaud, chlapec divoký.

Na to moje české moře kleje,

že by musel býti bezoký.

Ale, když už vypluli jsme jednou,

tak se také spolu shodneme.

Nebesa než podvečerně zblednou,

na literaturu klejeme.