NA SKALNÍM POBŘEŽÍ.

Žhavé slunce v nebi plane,

oslnivým ohněm hoří –

bílé skály rozpukané

sestupují dolů k moři.

Žárem slunce rozpáleny

skaliny se k moři níží,

až se o ně tříští v pěny

vlny, jež se k břehům blíží.

Obrovští jak netvorové

u moře se rozložily,

z hlubiny by věčně nové

palnou žízeň uhasily.

Příboje se z moře valí,

o břeh nepokojně bijí –

slunce žhavé s nebe pálí,

skalní obři pijí, pijí...