NA SKLONU STOLETÍ.

Páni hoši, je to nudné

na tom sklonu století:

Rozum řídil lidstvo bludné

jako tyran,

jenž je hoden prokletí.

Rozum stále zemí vládne,

– bože, jaká fadessa! –

Vizte rámě jeho pádné!

Poesie,

hle, též jeho maîtressa.

Rozum jesti klíčem všeho,

jím vše končí, počíná,

lidstvo otrokem jest jeho,

on je cesta

v příští ráje jediná.

Páni hoši, chcete s trůnu

svrhnout toho Titana?

Ve věčnosti zrozen lůnu,

obra toho

nezkosí ni Morana!

Páni hoši, je to nuzné!

Jak jen rozbít světa klec?...

Marno vše – i verše hrůzné,

jež nechápe

nikdo – ani šílenec!

Či ty verše, hračku žertů,

skýtáte nám z noblessy?

Musu poslali jste k čertu,

zbyl jen šašek

pro smích v ten věk fadessy.