Na Smrt.

Smrt ukrutná zdrž svou ruku,

A nezpusť šíp z svého luku

Na zpěváka bídného,

Nemocý stíženého.

Neb kdybych měl věčně spáti,

Nemohl bych verše psáti.

S muzami zahrávati,

Jejich chvály zpívati.

Kvíleliby lesy, háje,

Y všecky sličnosti Máje,

Louky, pole, zahrady,

Kdoby jim dal náhrady?

Zpustliby též všecky stromky,

Stín nám dávajícý domky,

Též trávníček zelený,

K dřímání utěšený.

Zvadloby vše jiné kvítí,

Nemohlbych věnce víti,

Listíby opadalo,

Letoby konec vzalo.

Jak šustícý potůčkové

Tak y libí větříčkové,

Oninoby ulehli.

Tito pak by se strhli.

Umlkliby y ptáčkové,

Zpěv můj slyšícý žáčkové,

Netlouklby slavíček,

Oněmělby lesýček.

A což mé milé ovčičky,

Skopečkové, a kozyčky,

Sklopeně by chodili,

Smutně by je vodili

Jejich pilní pastouškové,

Moji spolu zpěváčkové

Píšťalou by mrštili,

Loutny by se zhostili.

Měsýc, slunce, světa svíce,

Neosvítí země více.

Hvězdy noční pochodně,

Nedají svého ohně.

Slovem celá přirozenost

Ztratí všecku urozenost,

Oblékne se v šat černý,

Umřeli její věrný.

Však sobě ještě nezoufám,

Nýbrž ve vás sylně doufám,

Zpěvopanny, Cházone!

Virgile, a Názone!

Že mně přijdete na pomoc,

By uléhla ta má nemoc,

Neb váše chvály hudu,

Tím vám vděčnější budu.

Natáhnu sy své housličky,

Zazním vám nové písničky,

Vyzdvihnu vás k oblakům,

Navzdor jiným zpěvákům.

Jestli však jest to můj osud,

Že se mám již bráti odsud,

Za to prosým jedině,

Byste tu v mé dědině

Housličky a loutny vzali,

Zpívali, a pak napsali

Na náhrobek z stromoví

Mně ten nápis hrobový:

Dost sem se nahrál, nazpíval,

A však sem sy nevyzpíval,

Co sem chtěl před vším míti,

Zdraví a živobytí!