Na smrt mladé dívky.

Však zemřela, než milovati směla,

než zklamáním svět zkalil duši její.

Na lehkých větrech, za léta jak vějí,

v říš dětí vonná duše uletěla.

Jak svíce, jež se s oltáře k nám chýlí

půl zlomená na čisté roucho klesla,

jak hrdlička se beze stopy vznesla,

než spáry jestřábů ji poskvrnily.

Žár zničil knihu zamčenou, než oko

hluboký význam shledlo, nevyzpytný;

duch zmizel jako ohně záblesk třpytný,

a krásné tělo to spí přehluboko.