Na smrt Stanislava Vydry

Vydra, milý Vydra usnul v Pánu,

Ztratili jsme Čecha věrného!

Každý v srdcy nesa těžkou ránu,

Oplakává otce vlídného.

Oslavenec Čechy požehnané

Víc než důstojnosti miloval,

K lásce pro vlast drahou svrchované

Mládež vznikajícý vzbuzoval.

Outlá srdce k ctnosti veda vnadil,

V uměníby Božském prospěla,

Pro ně pohodlí y život sadil,

Aby moudrosti se dotřela.

Jako přítel slovy lahodnými

Kleslé od záhuby odvrátil,

Nepřipustil, bludby krásycými

Bublinami duše zachvátil.

Proto žácy k němu přihrnuli

Se co děti k otcy dobrému,

Myšlení y srdce rozvinuli

Rádi učiteli moudrému.

Řeči s nedočkavou dychtivostí

Poslouchali jak med plynoucý,

Jestli mocnou pudil výmluvností

Čechy k slávě věčně kvetoucý.

Jestli v lásce k vlasti tvrdil syny

Milostnými otců obrazy,

Ze sna hlubokého budil činy,

Prosbou, příkladem y důkazy.

V každém Čechu duše poskočila,

K nebi pozdvihlo se myšlení,

Jasná moudrost cestu proklestila

K pravé cti a k Čechů vzbuzení.

Všickni všudy uzavřeli svatě,

Že chtí muži šlechetnými být,

Byť se stkvěli v hodnosti a zlatě,

Nad poklady vlast svou věčně ctít.

Oheň ctnostný hořel v srdcy mladém,

Vydrou jak lev povstal vlastenec;

Do hrobu svou slávu nyní kladem,

Pro něj slzý muž y mládenec.

K ním y Pražan připojuje hlasy,

S tváří smutnou za marami jde,

V pamět tiskne minulé sy časy,

S pláčem praví v truchlivosti své:

Již tě nesou ctného kazatele,

Cos nám slovo Boží rozsýval,

Potřel hromem pravdy lotry smělé,

Bludné k ctnosti vlídně vodíval.

Ach! již nepotěší chudé vdovy

Sladkou řečí moudrost laskavá,

Nerozdrtí třepícými slovy

Tvého srdce duše nepravá.

Syrých otec nepřivine k sobě,

Nevyjasní mysli zatmělé;

Ach! kdo pravdo Božská, ach! kdo tobě

Krásná ctnosti zýská ctitele?

Srdcy lidskými co vládla usta,

Pro svět na věky se zavřela;

Proto vzdychání se slyší zhusta,

Proto každá tvář se zatměla.

Žák a přítel slzy vylívají

Pro přítele nad svět dražšího,

V radosti y hoři spomínají:

Vydry není nejmilejšího.

Není muže, aby truchlivosti

Z mrzutého srdce vyhladil,

V spolku v utěšené veselosti

Libým vtipem radost osladil.

Do nebes se zabral, kde se těší

S Balbínem svým drahým krajanem,

Kde se obírají Staročeší

S Čechem ctným a pravým Křesťanem,

Který snášel hrdá nadýmání,

Splácel láskou křivdy bodlavé,

Bez ohledu na odplacování

Provozoval činy laskavé.

Tenť y v slávě věčné na nás patří,

Milých vyvolenců žehnaje,

Buďme hodni jeho lásky bratří!

Každý čisté slávy hledaje.

Skropme slzami hrob upřímnými,

Láska horlivá toť káže nám,

Pak se zmužme, skutky šlechetnými

Vystavíme otcy vděčně chrám!