Na smrt vévody Moreau.

Skrý se v pouště outlá nevinnosti,

Obleč smutek čistá svobodo,

Zhasni hvězdo cti a šlechetnosti,

Zakal tváři vlídný vévodo!

Moró klesl; ach! krása člověčenství,

Sláva Europy y hrdin květ

Stříti maje hromy ukrutenství,

Smířit řádem rozdvojený svět.

Boj se šíří, ukrutenství věční,

Lest a nenasytost kraluje,

Moudrost mlčí, čest mře, ctnosti vděční

Synové schnou, vlast se zrazuje.

Co sy počnem v moři pomatení?

K nám se valí jak proud zžíravý

S loupežnými vojsky v rozvzteklení

Zrády vůdce Vandam sápavý.

Praha trne, ouzkost ohromuje

Muže, smrtí lid, a ženy mdlé;

Občan do zmatenic pohlížuje,

Kde jsy Moró? volá v bázni své.

Na tobě jme skály zakládali,

Jako Bohu se ti kořili,

Čest a slávu tvou sy rozjímali,

Vítězství a pokoj tvořili.

Bůh tě vytrhl z klepet smrti lstivé,

Provedl jedem, mořem zůřícým,

Bůh tvé odíl srdce milostivé

Na záhubce hromem smrtícým.

Tebou vojna skrotne, tebou v ráje

Zroste zkrvácená pustina.

Běda! v dým se tratí květné máje,

Zmizel krásný sen co bublina.

Čechu plač a Franku strň a světe

Rozdrcený šaty trhej své!

Syvé bezbožnosti štěstí květe,

Ukrutenství hlavu na vzdor pne,

Řád y svoboda y spravedlivost

Letí k nebi s štědrým pokojem,

Hrůza tvrdá, zlého srdce mstivost

K nám se žene s zrádným rozbrojem.

Jarní dnové zlaté budoucnosti,

Hry a plesy v propast padají,

Moudrost hasne, Můzy v zmatenosti

Jako zlosyn v poušť se skrývají.

Bože! proč ty strachy, proč ty zmatky

Zkormoucují lidi nevinné?

Co se v hoři topí s dětmi matky,

Zbůjník jak červ v prachu nehyne?

Kdo tvých postíhl cest, neb skoumal rady?

Kato mře a Cezar panuje!

Vůkol tma a pochybnosti všady,

Hrozný osud rozum zdrobuje.

V běhli hledím světa veškerého,

O div svrchovaných řízení!

Krásu růsti z davu zmateného

Vidím v nejlíčnějším zastkvění.

Z tmy den, z podvodu se pravda svatá,

Z ukrutnosti vine svoboda,

Růži štěpí v místa jedovatá

Svornosti a lásky lahoda.

Tak y z tvého prachu, Moró slavný!

Svoboda a pokoj vykvěte,

Řád, svět ozdobnější, lid y mravný

Věncem slávy tvé se proplete.

Na živě y v smrti nejvyššího

Stupněs dosáhl nesmrtedlnosti,

Srdnatostí dobyl nejčistšího

Věnce v spolku krásné mírnosti.

Tvá vlast bledla, vicher zvracujícý

Věkoletý strom y křovinu

Hrdina se hnal, by zrazujícý

Čest y Boha potřel rodinu.

V těsnu svírajícým spínavého

Ducha, slunce vkročils bouři v bok,

Slávy blesk a světa zmateného

Podiv stíhá moudrosti tvé krok.

Vítězství a moc tvou spíjí vládu,

Zmlazované sýly kvapí proud,

V nadutosti k veškerenstva pádu

Světonosný soudce vynesl soud.

Štěstí zpíravé y kloní hlavu,

Rozum mdlí, a hrůzou trne svět,

Ukrutenství volí za potravu

Zděšeného člověčenstva květ.

Z hrobu z křížované mocy vstává

V zvýšujícý kráse slávy kmen,

Hledí, tře, a pouta roztrhává

Věčná plaše vojny vztek co sen.

Hrdý vítěz prchl, jen Moró stojí

Skála v rozbouření v stoku střel,

Hlad a mor y smrt se s sýlou rojí,

Rozváživost táhne v čele děl.

Strach hrob kopá panům všeho světa,

Zpupnost tihne, v ouzku moudrost bdí,

Trhá nemožnosti hráz, a pleta

Věnec z divu, y se věčně stkví.

Za oslavu vlasti moc tě dravá

Vězní, hází v jed a pustiny;

Cnost se záštím neohromí pravá,

Zlato neponíží hrdiny.

Mudřec nevšímaje sobě svodné

Chlouby blesku, volils tichý byt,

Stírajícý hrom až pejchy škodné

Vlasti roztřepené zvětřil lid,

Z lůna cti a zblažujícý lásky

Drals se v smrtícý vír rozbroje,

Evropěby blaženosti klásky

Vznikly, vyšla hvězda pokoje.

Koruny jsy dostíhl jasné slávy,

Krví vysvobodil národy,

Řád a trůny upevňuje s právy

Nezvadlými drahé svobody.

Evropa tvou mužnost rozhlašuje,

Afryka se koří moudrosti,

Ameryka vlídnost vypravuje,

Azya se diví pravosti.

Osvícený mluví s potěšením,

Sprostý s uctivostí o tobě,

Stařec žehná tebe s rozhorlením,

Mladík tvé se klaní osobě.

Milcyades skálu vlasti slaví,

Hannybal ti ruky podává,

Xenoffon tys jistě můj duch praví,

Scypio tě bratrem uznává;

Závistí jen Cézar na tě hledě

Jeví cenu vznešenosti tvé;

Soudce v budoucnosti pravdu cedě

Vyřkne: Že jsy slunce vlasti své.

Kdo se rovná tobě v pokojnosti?

Kdo tě předčí v boji vedením?

Obraz lásky, poklad šlechetnosti

Zýskals světy moudrým řízením.

V slávě Nestor války spravedlivé

Krví posvětiv jsy Franky zval

K roztřepení nesvornosti divé,

Národyby pokoj láskou spial.

Tvá krev volá na mstu, tvůj duch pravý

Štěstím naše vojska ovane.

Vzhůru bratří! v boj se žeňme dravý,

Povstaň Ruse, zmuž se Prušane!

Sláva čela švarných bojovníků

Věncy krásýcými ovine,

Hrdost skrotne zpupných protivníků,

Z bouře stálý pokoj vykyne!