NA SOČI.

Z vesnice jedem k vesnici,

od trosek k troskám domů

hledících bez oken, bez dveří

ze zahrad rozbitých stromů.

Cesty jsou vápnem zbíleny,

kolem nich latriny zejí,

hloučky psů svobodou šíleny

s halasem do dálky spějí.

Nad polem prachem spáleným

chraptivě křičí vrány;

od Soči temně zhluboka

kanonů duní rány.