Na sopha zeleném

Na sopha zeleném v zšeřelém kabinetu,

kde slunce žhavý žár spád rulet zaclání,

líbal jsem její tvář a tenké pruhy retů

a spánky průsvitné jsem tiskl do dlaní.

Na hlavě mojí se jí prsty třásly jemně

ve svitech zjemnělých na sopha zeleném, – – – –

Ó dálky průhledné! Ó něžný smutku ve mně!

Ó zlaté paprsky na moři ztišeném!