Na španělský motiv.

Ký byl to hlas a co tu chtěl

v tom srdci zašlapaném?

A sladce tak a vábně zněl...

však srdce to již schvátil žel,

svým dávno není pánem!

to jako v cele žaláře

se tluče svoje o zdě,

ne do tmy mu, ne do záře

pták v srdci zapěl pozdě.

Ó nech to být, ó nech to snít

v tom srdci zašlapaném,

jen pohleď jarní na pažit,

tam jeden prozpěv, jeden kmit,

vše plá tam vesny ránem;

však v srdci opak – noc a šeř

to v dum svých bloudí hvozdě,

jest největší to kletbou, věř,

pták v srdci zapěl pozdě!