Na ssutinách.

Ó běda ti, kdož v srdci chorém

si míníš zřídit lásky stan,

a stavíš chrám si na sutinách,

pod nimiž cit je pochován.

Pln důvěry se blížíš dílu;

již vidíš hrdě pnout se chrám,

a toužebně té čekáš chvíle,

kde veleknězem budeš sám.

Tu sebou pohne základ klamný –

hle, chrám zde leží – rozkotán. –

Ó běda ti, kdož v srdci chorém

si míníš zřídit lásky stan.