NA STANICI.

V kol hřmění, otřesech, vlak prolét krajem v kouři,

jenž v stromy vešel se a po zemi se plazil,

v brzd táhlém skřípění a supě na stanici

se stavěl s hlomozem, jak vůz se s vozem srazil.

Kdos okno otevřel... V stanici zvonku znění

v tom tichu, vlak jak stál, třesavé, jasně znělo,

s perronu hlasů hluk – pár lidí v slunci stálo,

jež zvolna v paprscích posledních hasnouc mřelo...

A s hlukem vpadaly zas dvéře podél vlaku,

perronem nesly se údery krátké zvonu,

pak trubky táhlý tón, hvizd ostrý, přerývaný,

a zvolna vlak se hnul ve stroje táhlém stonu.