Na **.

Smutný to den byl! – Jitro zavítalo

Vzhledem milostným nad blaženým krajem,

K dobám poledním pílecího

Slunce uzrávalo dílo lidské.

A, aj tu hustým kouli nebes mrakem

Vztěklá zatáčí vichřice; bleskové

Potírajíce týmě zemní

Říš strnulou větrností brázdí.

Z oblak povolná jindy co šustěla

Vlažička, těžcí mnou se lijavcové,

A skončitel vší spousty, příval

Kvítek i klas napořád zatápí.

Smutný to den byl! – Však přečekántě již,

Opět zavívá klid s večerem libým,

A prodlivým krokem nadějná

Hvězda po obloze tihne jasné.