Na starém spinetu...

Na starém spinetu mi zahrej píseň snivou! – – –

A mně se bude zdát, že jarní jdeme nivou,

jak spolu šli jsme kdys – o pamatuješ na to,

jak vzduch byl fijal pln, v něm azur plál a zlato,

jak z hájů zelených táh sladký nářek flétny,

jak první motýlek se chýlil v kalich květný,

jak první jiřice věž starou obletala –

jak prvně v ruce mé tvá dlaň se chvěla malá,

kdy prvně čílko tvé i zrak, kde hvězda hoří,

v mých žhavých polibků jak utonulo moři,

jak prvně zachvěla se ňadra slastí divou. – – –

Na starém spinetu mi zahrej píseň snivou! – – –

A mně se bude zdát, že's kdy mě ráda měla,

že's rosu polibků mi kladla v oheň čela,

že často na hruď mou tvá hlava klesla snící,

že v bouři těchto dnů mou's byla holubicí,

že úsměv měla jsi i slzu pro mě v oku

a smutný obraz můj své duše ve hluboku.

A v tichých vzpomínkách mně navrátí se chvíli,

má zašla pohádka, můj prchlý anděl bílý –

má budeš aspoň v snech, když nesmím tě mít živou. –

Na starém spinetu mi zahrej píseň snivou! – – –