NA STAROMĚSTSKÉM RYNKU.

Na Staroměstském rynku

je v levo radnice,

ta stará radnice,

ach, vetchá velice.

Kdys šli jsme tam jak na své týmě

a volili svobodně, přímě –

bez meče, přeslice.

Na Staroměstském rynku

je v pravo starý Týn,

velebný starý Týn,

ta slavná Boží síň.

Kdys kalich mu záříval v štítě,

duch Husův v něm plápolal svítě,

jím mluvil Hospodin.

Na Staroměstském rynku

je vprostřed štíhlý sloup,

ten Marianský sloup,

našeho pádu hloub.

Lid denně se u něho modlí – –

Ó, poražen kacíř ten podlý,

ten český vřed a roup!

Na Staroměstském rynku

na starém orloji

se denně vyrojí

sbor apoštolový.

Mně vždycky tak smutni se zdají;

mně zdá se, že vyčítají

i s tím „kikirikí!“.

Na Staroměstském rynku

zřím z dlažby kamenné

i za bílého dne

plát stopy hrdinné.

Tak krvavě planou mi prudce,

svou otázkou řežou mi srdce:

„Kde tvé jsou stopy, kde?“