Na starý meč.

Ty druhu starý a zlomený v polu

jak ten, jenž tebou mával v hrozném boji!

On v tebe vtělil vztek i sílu svoji,

tak vraždili jste a zhynuli spolu.

Proč, když tě zřím, vždy zachvívám se v bolu?

Proč nitrem mým se vzdechy, dumy rojí?

Proč mlčíš též, když někdo živý stojí

zde nad tebou a zírá k tobě dolů?

Tak mnoho znáš... Ples dávný, boje, bědy,

však nám jsi něm a zardíváš se pouze.

Či krve staré jsou to ještě sledy?

Jen jednou odpověz mé vřelé touze:

Zda planeš hněvu malomocným trudem,

či za nás hanbíš se a rdíš se studem?