NA STARÝ NÁMĚT

Nevzplane den, by neuhasl v muce,

a každá noc je mrtvý v loktech tvých,

a každá růže v chvějící se ruce

se rozpadá v krvavých krůpějích.

Není již vidět na cestu, jež padá

v krajinu neznámou jak močálový háj.

Zrak pátrající nevidí, jen hádá

a celý svět je jeden velký taj.

A celý svět se mihá stíny děje

té noci tajemné, která se dní.

Jen chladná záře hvězd tvé srdce hřeje,

uvadlých úst polibky poslední.

A každá krása ve tvé hrudi vzklíčí

zeleným štěpem, který bolaví.

A každý hrob, jenž před tebou se vztyčí,

jak starý známý tebe pozdraví.