Na štědrý den. (I.)

Jak skvostně liliemi zkvetla

noc vánoční; i skláním týl:

rozžete na stromečku světla,

já v duši své již učinil.

Jak pěkno všecko po komnatě,

však nad vše mi Tvůj dětský smích,

jak šťasten, Lidko, hledím na Tě

a na tlesk ruček buclatých.

O raduj se, mé dítě krásné,

Ty podsněžko mých lásky niv,

nechť osud vše Ti světla zhasne,

mé září, pokud budu živ!

I tu, až v hrobě budu spáti,

k Tvých vlasů zdobě, srdci vděk

Ti bude ještě vyrůstati

z mých ňader lásky plamének.