Na štědrý den. (II.)

Křídla hvězdným ozdobena skvostem

noc vánoční roste v zimním šeru,

hledí oknem, v přístěnku jak prostém

strojím stromek pro svou malou dceru.

Kdož by poznal, že v té různé zdobě

v každé zvlášť se moje srdce skrývá,

jiřička jak v hnízdě hoví sobě,

když se obzor sivým mrakem stmívá.

Však můj obzor už se temní také,

sivý spánek do lebky se boří,

a mé myšlénky, mé písně všaké

jak ta světla toho stromku shoří.

Kéž bys, až mne nebude, má Lilo,

uschovanou hračku k srdci dala,

poznáš, že se všecko do ní skrylo,

čím Tě duše má kdys líbávala.

Poznáš z této neozdobné zkazky,

již Ti dávám rukou Jezulátka,

dálná že mi byla cesta lásky,

ale cesta štěstím jenom krátká.