NA STĚNU STUDENTSKÉ KRČMY „U KORUNY“.

Je to život, hoši... Už zoufalstvím jen hnaný do extremu..

Je líto sebe mi i Vás i hodin ubíjených

bez chuti ze zvyku v hospodském povyku...

A pláče srdce, stůně naše krev

appercipujíc tu otravu nocí...

A vůči virtuosu, hrajícímu na klávesách našich čivů

jsme bez pomoci.

Bez chuti žít a bez aspirací...

O velké dítě bledé, truchlé líce

o adepte alkoholismu,

oběti svých šedých snů a tužeb,

zklamaného idealismu,

noci jdou... viz, noci jdou... jdou dni...

a pro tebe se jednou rozední...

A vyjdeš ven a uvidíš, že světlo

sluneční záře po léta tam kvetlo,

po celá léta rdouseného mládí

a ty jen odlesk jeho tušil jsi

záclonou pestrou krčmy...