Na štěstí.

Štěstí mámícý! hrdě se v ozdobě

Vnadné vynášíš, po cestě růžemi

Steleš, jakbys nebe na zemi

Mínilo tvořiti milovníkům!

Nechcy, rozkošná bublino, nechcy se

Vínem spíti tvým, vkročiti do kola

Blesku svodícýho marný páv

Z tiché ač chatrné samotnosti.

Vylož miláčkům poklady celého

Světa, moc a čest, krásy y radosti

Pochlebníku nejsladšímu nes,

Moudrosti korunu pomatency.

Spití medem tvé šálivé rozkoše

Člověčenství šat Bohové se sebe

Složí, vletí k nebi duchové.

Na Bohy svodnice! zrádně vzhledneš.

Krásy splynou v dým, rozkoše v ouzkosti,

V žalář shrkne trůn, v propasti Bohové,

Cézar jako zlosyn zhasne, a

Evropy vládaře sevře Elba.

Jak stín, jako blesk měňavé bubliny

Vrtkých štěstí mrou; vyjde y zbledne co

Hvězda nehynoucý sláva, y

Smělého vítěze věčná pověst.