Na stole dopis – žluť té obálky...

Na stole dopis – žluť té obálky...

Ty píšeš mi? Ne, písmo je to cizí...

Svit zhasl v duši. A květ azálky,

jenž pučel v ní, zvad'. Naděje má mizí.

U okna sedím, hledím do dálky,

na strmé vrchy, na nichž bílou přízi

noc upředla si. Rudé korálky

na řeřábech jak korál svítí ryzí.

Jak slzy moje, srdce krůpěje –

Na dopis hledím, jemný papír žlutý –

Má duše, doufáš? Kvete naděje?

Je všechno marno. Kdosi zaplakal...

A slza stéká na list rozříznutý...

Ten milý dopis někdo cizí psal!