Na stráni.

Starých zkazek hlavu plnou

strání v pestrý klín jsem klad’;

nesen vzduchu sdílnou vlnou

ptačí zpěv zněl ode všad.

Kolem kvetla četa zvonků,

hořec v trávě skryt se rděl,

na ozdobném vrby stonku

hrozen rudých hvězdic tkvěl.

Jih celoval jemným křídlem

veškerý ten květný tlum,

a tajemným míru zřídlem

zkonejšil se shluk mých dum.

To tam ňader bolné tlení;

srdcem mým to táhlo jen

jako světla zlaté chvění,

jako dávný zlatý sen.

Zřel jsem na ty pestré květy

mysle, že jsem – žalu prost –

před dávnými sty juž lety

zvonkem zde neb hořcem rost’.