NA STRÁNI NAD MĚSTEM.

Podivným srdce mi hořelo

plamenem černým.

Malým tvým ručkám jsem je dal

a snům tvým věrným.

Hladily je a uspaly,

jak růže kvetly,

za jarní noci s oblaky,

hvězdnými světly.

Pod námi žlutých lamp je chlad

a zvony hrají.

Květy mi pohasly, tuším jen,

jak plody zrají...

červenec jak se rozhořel

nad celým světem!

A já jen chvíli planým byl

dubnovým květem!

Tvá krásná hlava kloní se

níž’ k mojí hrudi.

V mém srdci divné plameny

zas požár budí.

Ah, nehas jich... jdi... dnes tvůj je máj,

jinde tvé štěstí!

Ty nemůžeš, nesmíš bolest mou

životem nésti!