NA STRÁŽI.

Co se to tam bělá na té skále šedé,

pěšina co pod ní skrze lesy vede?

Hoj, kdo to tam sedí pod tou boží mukou

hlavu podepřenu mozolitou rukou?

Na kosišti kosu v páži třímá smělé,

starý Chod tam se psem na hlídce jsou bdělé...

Mocný širák oči jemu pozastírá

a do dáli šedé za hranice zírá –

Slyš! Co si to zpívá stařičký ten horal?

Chodských stráží je to hromovitý chorál:

„Modravou dálavou

ve tmu i v jas

k oblakům nad hlavou

ať žár, ať mráz:

„Pro vlast a krále

na stráži stále,“

hřímá můj hlas.

V zraku jas sokola,

po hranici

hlídka jde do kola

zpívající:

„Pro vlast a krále

na stráži stále

Domažlící“.

Nikdo nás vlasti hráz

nepokácí,

zahřímá sic mu v ráz,

zaburácí:

„Pro vlast a krále

na stráži stále

Chodovácí“.

Z údolí na horu

v šířku i dál

svěřil nám k dozoru

širou vlast král:

Pro vlast i krále

na stráži stále

dosud Chod stál.

Dokud tu budem žít

– Slovanstva hrot –

půdy píď nesmí vzít

cizí nám rod:

Pro vlast a krále

na stráži stále

bude tu Chod.“