NA STRÁŽI VEČERNÍ.

Zvon modlí se – svět na kolenou klečí,

vše o Edenu dumá v srdci svém:

Na zemi zvony nadpozemskou řečí –

na nebi hvězdy božským úsměvem.

Lilije kalich sklání se v tu dobu,

neb rosa vyráží naň v krůpějích –

v mé duši vyvstávají dumy hrobu,

an okem pluji po hvězd ručejích.

Co majáků to plápolá a hoří!

A touha vzdouvá všechny plachty mé:

plouť v dál a výše po života moři

v ty kraje panenské a zářivé...